První opět samozřejmě kolečka. Paprsky jsem si tentokrát neodvážila vyřezat, takže je to takové méně plastické. Celkem mne pobavil fakt, že každý disk má jinak barevný střed.
Podle číselné hierarchie v návodovce se má správně začínat podlahou a zadní částí vozu. A znáte to - maminka a konstruktér modelu mají vždycky pravdu!
Miluju makro! Je jako paparazzi - odhalí i to, co o sobě nevíte. :-)
Na zkoušku nasucho s kolečky.
A už na podlaze. To jsem tehdy netušila, že ten kokpit je přilepený moc daleko. :-D
Když jsem pak zjistila svou chybu, stačilo jemné odtržení a bez ztráty kytičky se měl pilot šanci usadit tam kam měl a ne někam do motoru. Když už přišlo na věc, přilepila jsem i monokok. A teď si určitě drbete hlavu, jak tam asi narvu ty zatracený bočnice?
Přiznám se vám, já taky. Ale na pozdější reklamace holt není brán zřetel. Stačilo však jemné přemlouvání, hrubší manévrování a formulce přirostly celkem pěkné křivky.
Nějaké ty módní, aerodynamické či bezpečnostní nebo jaké to byly doplňky...
Frantík á la doutník.
No a pak už jen křidýlka. Ale pořádně přistřihnout, aby nám to neodletělo! Přední spoiler dobrý, ale zadní je neštěstí, křivé, laser natupo nedrží, takže je to prolité lepidlem až hrůza... no nebyla bych to já, abych nespáchala nějaký ten epický zásek.
Nicméně nebojíme se vlka nic a tak jsme na zítra na GP Nera City snad provozuschopní. Na pole position to není, však není důležité vyhrát... ale... dojet živý. :-)
Brzy naviděnou u dalšího modelu!
Vida ji Vendy..